výcviku. Nepodceňovat je a nepřeceňovat vliv skupiny. Nezbytné je citlivě

pracovat s vnitřní rovnováhou frekventantů (zajisté můžeme otvírat hloubě–

ji nějaký problém, pokud se skupinou pracujeme intenzivně v průběhu tý–

denního každodenního programu, naopak při krátkých jednorázových vý–

cvikových setkáních je třeba pečlivě zvažovat, nakolik se nám podařilo

uzavřít případně zraňující momenty, které se otevřely ve skupinovém dění

tak, aby se účastníci mohli do vnější reality vrátit bez ohrožení).

4. Cesta tam a zase zpátky (z výcviku do světa a zpět). 

Nelze ztratit ze zřetele kontrasty světa „uvnitř“ výcvikového prostoru

a času a „venku“ ve světě každodennosti. Nelze frekventanty zbavit rovno–

váhy či nezbytných obran a zcela bezbranné a bez přípravy je vyslat do svě–

ta, který funguje podle jiných pravidel než výcviková skupina.

Zde mohou velmi pomoci jednoduché (leckdy spontánně generované)

přechodové rituály, které ošetřují jiná pravidla fungování v odlišných soci–

álních realitách (např. pracovní a výcvikové). Tyto drobné rituály napomá–

hají rovněž uzavírat skupinové výcvikové dění do ucelených smysluplných

„tvarů“.

5. Supervize nad zlato.

Více očí více vidí, proto vždy v obtížné práci s lidmi pomůže mít něko–

ho, na koho se lze obrátit o radu, pomoc. Mít znalého a důvěryhodného člo–

věka, o něhož je možno se opřít odborně i lidsky, sdílet s ním pochyby, oba–

vy nebo otázky. Jiný úhel pohledu nám může zprostředkovat nové

a překvapivé souvislosti dění i hlubší vhled do motivace vlastní či jiné po–

jetí dění ve skupině. To je skutečný dar nadhledu, jak jej umí zprostředko–

vat kvalitní odborná supervize.

6. Pokory není nikdy dost.

Pokud myslí trenér svoji práci vážně, nesmí nikdy zapomenout přistu–

povat s pokorou k jinakosti a nečekaným zvratům či výkladům dění ve sku–

pině i k tomu, co se děje s jedincem. Zvláště významná je tato prevence

v období, kdy trenér sám je poněkud unaven rutinou práce nebo když začí–

ná spolupracovat v týmu s novým kolegou.

Zcela bez debat je tento krok nezbytný v práci s odlišnými kulturami,

v opačném případě se staneme soudci, nikoli těmi, kdo budou napomáhat

vzájemnému porozumění.

7. Úcta k druhým. 

Pokud dokáže vedoucí výcviku přistupovat k druhým s úctou, ocenit je–

jich odlišný úhel pohledu, jejich odlišnou zkušenost s realitou, je velmi

153